Cítíte strach a úzkost pokaždé, když si představíte, že byste měli někomu poskytnout první pomoc? Nedej bože, kdyby tekla krev?
Když se řekne „první pomoc“, spoustu lidí hned napadnou autonehody, pády z výšek a ty nejhorší představy urgentních situací nebo katastrofických událostí. Ale co když je třeba poskytnout první pomoc běžnému člověku v našem okolí? Pro mnohé z Vás může být tento nápad provázený silnými emocemi, a dokonce i strachem. Proč tomu tak je a jak můžete tento strach překonat?
Pochopení zdroje strachu
Nedostatek vzdělání a sebejistoty
Jeden z hlavních důvodů, proč lidé mají obavy z poskytování první pomoci, spočívá v nedostatku vzdělání a sebejistoty v této oblasti. Pokud nevíte, co dělat v dané situaci, je přirozené cítit se nervózně.
Strach z chyby
Máte obavu z toho, že uděláte chybu, nebo zhoršíte situaci. Strach z neúspěchu může být tak silný, že Vám zabrání v poskytování pomoci. Přitom pravděpodobnost, že dotyčnému více ublížíte než pomůžete, je velmi malá.
Emocionální zátěž
Některé situace, ve kterých je třeba poskytnout první pomoc, mohou být emocionálně náročné. Zvláště jedná-li se o Vaše dítě nebo rodinného příslušníka.
Poskytnutí první pomoci je dané zákonem a neposkytnutí první pomoci, pokud Vám nehrozí žádné nebezpečí, je trestné.
Vlastní zkušenost
Když jsem studovala na záchranářku, dělali jsem v rámci diplomové práce mého spolužáka výzkum o tom, kolik lidí je na ulici ochotných poskytnout první pomoc. Bylo to v zimě. Pršelo nebo sněžilo, už nevím :D, ale byla mi dost zima. Dělala jsem v tomto testu figurantku. Mým úkolem bylo „zkolabovat“ na ulici. Bylo mi zhruba 20 let, byla jsem normálně oblečená a lidi mě překračovali jako by nic.
Bylo to dost hrozné zjištění.
Mladá holka ležící uprostřed chodníku a nikdo nic neudělá. Většinou trvalo několik minut, než se nade mnou někdo zastavil, přestože můj „kolabs“ byl sehrán před zraky kolemjdoucích.
Při představě, že takto lidé překračují (přehlížejí) moje dítě, maminku nebo kohokoliv, kdo potřebuje pomoc, je mi dost smutno i hůř.
Efekt přihlížejícího
Efekt přihlížejícího je psychologický fenomén, kdy lidé mají tendenci neposkytnout pomoc nebo nezasáhnout v krizové situaci, když jsou svědky události, zatímco je kolem nich více lidí. Paradoxně každý čeká, že zareaguje někdo jiný. Nebo, že kdyby bylo potřeba, už někdo něco udělá. Když nikdo nezasáhne, tak já taky ne.
A všichni kolem jenom koukají.
Aby se efekt přihlížejícího minimalizoval nebo překonal, je důležité, aby bylo vytvořeno vhodné prostředí a podmínky, které podporují aktivní zásah a poskytování první pomoci. To může zahrnovat veřejné šíření informací o první pomoci, informační kampaně, výcvikové programy, kurzy první pomoci, které zvyšují dovednosti v poskytování první pomoci, a také informovanost o důležitosti role jednotlivce v situacích, kdy je třeba rychle a efektivně jednat.
Laická první pomoc je v řetězci přežití na prvním místě.
Staň se hrdinou a pánem situace. Každý člověk může zachránit něčí život.
Nechci, aby lidé jen bezmocně koukali a čekali, že zasáhne někdo jiný. A proto jsem pro Vás napsala e-book „Být připraven – první pomoc zaměřená na děti“, ve kterém se dozvíte, co máte dělat, než přijede záchranka.
Jak překonat strach z poskytování první pomoci
Vzdělávání a trénink
Můžete se zúčastnit kurzu první pomoci, abyste získali potřebné informace a sebejistotu
v poskytování první pomoci při nouzových situacích.
Role hrdiny
Pamatujte si, že i jednoduchá pomoc může zachránit život. Znát základní postupy první pomoci může být klíčové pro poskytnutí pomoci a záchranu života.
Osvojení technik pro zvládání stresu
Naučte se techniky pro zvládání stresu, jako je hluboké dýchání, které Vám mohou pomoci zůstat klidní a soustředění v kritických situacích.
Při krizových situacích není čas ztrácet čas. Na paniku není prostor. Pokud máte v hlavě jasně daný a naučený algoritmus první pomoci, můžete ovládnout situaci a zachránit lidský život. První pomoc má svá jednoduchá pravidla a postupy, které se může naučit úplně každý.
Jak poznáte, zda je nutné volat záchranku v případě úrazů u dětí, se můžete dozvědět v mém e-booku ZDARMA „Jak a kdy volat o pomoc“, kde se dozvíte, jak správně odhadnout závažnost situace, také jak komunikovat s dispečerem na tísňové lince a jaké informace jsou pro dispečera záchranné služby důležité.
Závěrem bych Vám chtěla říct: nebojte se pomoci, buďte všímaví a ohleduplní. Pomozte, když můžete. Stejně jako byste si přáli, aby někdo pomohl Vám, Vašim dětem nebo Vašim blízkým. Každého z nás to může potkat.
Proto v případě nouze seberte všechny síly, které máte, a pomozte. Panikařit můžete až potom.
Jsem maminka dvou dětí původní profesí zdravotnický záchranář. Na rodičovské dovolené musím u malých či velkých karambolů svých dětí zasahovat téměř každý den. Sdílením znalostí o první pomoci zaměřené na děti pomáhám maminkám a dalším lidem, aby i oni byli na tyto situace připraveni.
Jsem autorkou ebooku Být připraven – první pomoc zaměřená na děti
Více o mě si můžete přečíst na stránce můj příběh