Jako maminka na rodičovské dovolené jsem si prošla různými etapami.
Když jsem pracovala na záchranné službě, byla jsem mladá, nezávislá, dělala jsem, co jsem chtěla a kdy jsem chtěla. Prostě pohoda.
Pak jsem otěhotněla a těšila se na miminko, jak bude všechno super. Budeme rodina, přestěhujeme se do Francie, kde manžel pracuje, a všechno bude fajn. Byly tam obavy, jak to zvládneme a jak se budu starat o dítě? Nikdo mě to neučil. Věděla jsem, co budu dělat, když mi spadne z přebalováku na hlavu, ale jak být mámou? To mi nikdo neřekl.
Zvládli to všichni, zvládneš to taky!
Tak s tím jsem si vystačila do porodu. A pak se můj nebo spíše náš život otočil vzhůru nohama. Chtěla jsem být tou nejlepší mámou na světě a udělat všechno správně. Začala jsem číst knížky o výchově a dětské psychologii. Bavilo mě to a snažila jsem se dělat všechno dobře a hlavně jsem se snažila k tomu vést i manžela a své okolí.
Ne všechno z toho, co jsem si přečetla, se mi dařilo aplikovat do praxe a já jsem se pomalu ztrácela sama v sobě i v tom, co jsem dělala. Snažila jsem se být nejlepší mámou na světě, a přitom jsem úplně zapomněla na sebe. A tak jsem se stala věčně nespokojená, zajetá do rodičovské role, ve které jsem pomalu začala být nešťastná. Odříznutá od přátel jsem v zahraničí vyplňovala svůj volný čas pečením, vařením, přebalováním a péčí o domácnost, což mě ale ani trochu nebavilo. Znáte to taky? Ten vnitřní hlas, co Vám říká…
Ale teď jsem máma, takže musím mít navařeno, napečeno, naklizeno.
Mezitím se narodilo naše druhé dítě. Tak se mé myšlenky na chvilku obrátily k miminku. Hlavu mi zaplavila vlna hormonů a já jsem na nějakou dobu neměla čas přemýšlet o tom, že mi něco chybí.
Vůbec jsem si nevšimla, že ta mladá, živá, veselá žena, kterou jsem bývala, někam zmizela. Nevadí, co si furt stěžuju, upeču raději další buchtu, třeba mi to zvedne náladu a manželovi bude chutnat. Upeču ji s dcerou, užijeme si to. Buchta je hotová, ale náladu mám furt stejně naprd. Nebaví mě to. Mám výčitky svědomí, že nejsem dobrá matka, když mě nebaví být doma s dětmi.
Co sakra dělám špatně?!
Všichni na sociálních sítích vypadají „happy jak dva grepy“. Jsou opravdu tak šťastní? Nevím. Vyčítám to sobě, vyčítám to manželovi, všechno je na prd. Mám pocit, že jako matka selhávám.
Potřebuju pomoc.
A tak dál pátrám v knihách a u moudrých lidí. Až mi to jednoho dne všechno dojde. Všechno se točí okolo našich dětí. A kde jsem já? Kde je naše manželství? Kde jsou ty hranice, ve kterých jsem se ztratila? Už vůbec nevím, co vlastně chci. Nevím, co mě baví. Dělám jen to, co se ode mě čeká a co baví moje děti.
Něco je špatně, musím to změnit.
Ale co budu dělat? Jít do práce? Kam? Kdo se nám postará o děti? Jsme v zahraničí. Babičky jsou daleko a do jesliček syna nedám. Nechci ho opustit.
Tak si aspoň pro začátek zajdu jednou za týden zajezdit na koních, to mi chybí. Ale stojí to peníze. Nevydělávám. Nemůžu chtít pořád peníze po manželovi, nejsem přece žádná zlatokopka. Vždycky jsem se o svoje potřeby postarala sama. Ale na rodičovské „dovolené“ finanční rezervy někam zmizely. Tak zase nic. Budu dál péct buchty 😀
A je to tady.
Nejsem přece jenom máma. Jsem žena, mám vysokou školu. Pracovala jsem na záchranné službě. Já přece umím i něco jiného než péct buchty. Ovládám první pomoc!
A můžu to naučit i Vás.
Nemusím opustit své děti. Můžu být mámou, a přesto dělat něco užitečného pro sebe i pro Vás. Můžu Vám tyto informace o první pomoci poskytnout díky síle internetu. A můžu Vám je poskytnout odkudkoliv na světě.
Tato myšlenka mi přišla do hlavy jednoho dne, kdy jsem na sociálních sítích zahlédla fotku plačícího dítěte s boulí na hlavě. Jeho maminka ji dala na Facebook s otázkou, co má dělat, že její dítě spadlo na hlavu. Tehdy mi došlo, že ne každá máma ví, co má dělat.
Ale já to vím! A můžu Vám to říct!
A tak jsem založila tento blog. Napsala jsem pro Vás e-book zdarma, ve kterém se dozvíte, jak a kdy volat záchrannou službu.
Vytvořila jsem pro Vás e-book s názvem „Být připraven“, ve kterém Vám poskytnu komplexní informace o první pomoci pro děti všech věkových kategorií. Najdete v něm vše od malých či velkých úrazů, popálenin, intoxikací, alergických reakcí atd., až po resuscitaci.
Jsem maminka dvou dětí původní profesí zdravotnický záchranář. Na rodičovské dovolené musím u malých či velkých karambolů svých dětí zasahovat téměř každý den. Sdílením znalostí o první pomoci zaměřené na děti pomáhám maminkám a dalším lidem, aby i oni byli na tyto situace připraveni.
Jsem autorkou ebooku Být připraven – první pomoc zaměřená na děti
Více o mě si můžete přečíst na stránce můj příběh