Být připraven

První pomoc zaměřená na děti

JSI PŘIPRAVEN? aneb JAK ZAMEZIT KATASTROFĚ. Část první-na co si dát pozor doma!

Život je plný nečekaných okamžiků a událostí, z nichž některé jsou samozřejmě příjemné, ale některé už tolik ne. Úrazy, nehody nebo nemoci na nás číhají na každém kroku a nikdy nevíme, co nás kde potká. 

Nemůžeme zabránit všemu. Nemůžeme se vyhnout svému osudu, ale jsou věci, které ovlivnit můžeme. Prevencí a připraveností můžeme ovlivnit prostředí, ve kterém žijeme, a nedat tak některým nehodám příležitost. Zároveň také svými vědomostmi, včasným a správným zásahem můžeme ovlivnit další sled událostí, které nastávají bezprostředně po nehodě, která může nastat.

Být připraven znamená vědět, co se může stát, a uvědomit si míru rizika. 

Přizpůsobit své okolní prostředí co nejvíce dětem tak, abychom zamezili vzniku úrazu, a vědět, co dělat, pokud se nějaký úraz stane.

Kompletní informace o první pomoci naleznete v mém e-booku Být připraven – první pomoc zaměřená na děti, který najdete zde.

Když se Vám narodí dítě, je velmi pravděpodobné, že se strachu o něj už nikdy nezbavíte. Je jedno, jestli je mu měsíc, rok nebo 30 let. Pořád je to Vaše dítě. Pojďme se dneska zaměřit na to, co můžeme udělat pro to, abychom některým úrazům zabránili, dokud jsou děti ještě malé. Až jim bude třicet, už toho asi moc nezmůžeme.

Nejčastějšími příčinami smrti jsou:

  • pády
  • dopravní nehody
  • úrazy způsobené neživotnými silami
  • popáleniny

Úrazům se dá v mnohých případech předejít prevencí. Stejně tak důležité je naučit prevenci i naše děti, aby se z nich stávali zodpovědní dospělí.

Úraz je často způsoben:

  • zbytečnými riziky
  • nesprávným odhadem situace
  • nedostatečným dohledem dospělých 
  • nezkušeností dětí, které neví, jaké nebezpečí jim hrozí

Charakteristika úrazu a rizik s nimi spojených se liší s ohledem na věk dětí. Například děti kojeneckého věku jsou daleko více ohroženi například opařeninami a kontaktními popáleninami než starší děti, které už se umí pohybovat v prostoru a ví, že něco pálí. Díky tomu, že malé děti zkoumají prostředí kolem sebe a na všechno sahají, mohou na sebe strhnout ubrus ze stolu, kde máte horký čaj apod.   U starších dětí to mohou být úrazy způsobené elektrickým proudem vysokého napětí, úrazy ve škole nebo v dopravě.

Máte doma malé dítě nebo přírůstek teprve očekáváte? Co můžete udělat pro to, aby bylo prostředí, ve kterém dítě vyrůstá, co nejbezpečnější?

V případě, že si budete chtít koupit štěně, pravděpodobně tomu přizpůsobíte i své bydlení. Nenecháte mu na svačinu všechny své boty a nekoupíte si nový gauč za 100 000 Kč, protože Vám jej pravděpodobně zničí hned, když vytáhnete paty z domu. U dětí je to stejné. Asi je nenecháte hned tak doma samotné, ale i tak je potřeba jim jejich prostředí přizpůsobit.

 

Malá miminka moc neplechy nenadělají, kromě toho, že Vám poblinkají kde co, jim spíše v případě Vaší nepozornosti hrozí pád např. z přebalovacího pultu.

Ve chvíli, kdy dítě začne lozit, je třeba myslet na úrazy elektrickým proudem. Proto je dobré mít zaslepené všechny zásuvky v dosahu dětí. Já osobně se bojím i bezpečnostních zásuvek. Nikdy nevíte, kdy tam dítě napadne něco strčit a náhodou se mu to povede. Stejně tak nenechávat volně ležet šňůry od elektroniky, které děti často rády strkají do úst. Takovéto ocucávání volně ležících kabelů zastrčených do zásuvky může vést k vážným úrazům elektrickým proudem.

Nenechávejte děti žužlat ani kabely, které zrovna nejsou zapojené v elektrické síti, protože takto malé dítě nerozezná, jestli je šňůra zapojená nebo ne, a nechápe, proč jednou může a podruhé ne. Nejlépe pokud je to možné, tyto věci úplně odstraňte z dosahu dětí.

Dítě poznává svět svými ústy. Je to normální a naprosto přirozené. Co najdou, to ochutnají. Takže myslete i na to, že by dítě nemělo mít po ruce nic, co může spolknout nebo hůř, vdechnout. Takto malé předměty je lepší z jejich dosahu úplně odstranit.

Je lepší, když se dítě může zdravě vyvíjet v pro něj bezpečném prostředí, které může s radostí zkoumat, než když každou chvíli slyší: nesmíš, nesahej, nedělej. To v dítěti vzbuzuje jen tlak, a navíc je to pro něj naprosto nepřirozené. Dítě chce dělat to, co vidí u dospělých. Učí se od Vás a jste jeho vzorem. Nechápe, proč Vy můžete a ono ne.

Když vezmu do ruky počítač a něco tam „ťukám“, můj tříleťák hned „ťuká“ taky. No ještě se mi ani jednou nepodařilo mu vysvětlit, že on „ťukat“ nemá. Nebo že je snad nějaká věc drahá. No řekněte sami, jak by to asi ti naši prckové měli chápat? Co je drahý a co ne? Prostě máma s tátou to dělají… Chci být jako oni… budu to dělat taky 🙂 A tak raději beru počítač, až když děti spí, nebo se jim může věnovat někdo jiný.

 

Pozor mami! Stojím!

Ve chvíli, kdy se dítě začne stavět na nohy, chytá se každé věci, kterou má po ruce. Toto je čas, kdy je třeba dávat pozor na nestabilní nábytek, který by na dítě mohl spadnout. A dalším velkým nebezpečím jsou ubrusy. Pokud se dítě chytne ubrusu, na kterém je zrovna horký čaj, káva nebo polévka, může to pro něj znamenat život ohrožující poranění. U takových opařenin bývají nejvíce zasaženy oblasti obličeje, krku, hrudníku a horních končetin. Popáleniny a opařeniny jsou nejen život ohrožující, ale také velmi bolestivé a jejich následky jsou často na celý život, o době a náročnosti jejich léčení nemluvě.

V tomto období jsou také velmi nebezpečná kamna, krby nebo trouby. Při vaření je lepší vařit na zadních plotýnkách, kam dítě nedosáhne, a nenechávat rukojeť rendlíků a pánviček trčet ven z vařiče. Vždy rukojeť zastrčte směrem na linku, aby se za ni dítě nemohlo chytnou a hrnec na sebe převrhnout.

Také šňůra od varné konvice nesmí viset z linky dolů, vždy ji zastrčte a schovejte ke zdi, aby se za ni dítě nechytlo a konvici na sebe nepřevrhlo.

Děti jsou velice chytré a je dobré jim ukázat, co to znamená, když něco pálí. Ne tak, že jim opaříte ruce o sporák. Stačí teplý čaj, na kterém to vysvětlíte, nebo když vaříte a kouří se z hrnců.

Dítě, které začne chodit a běhat, je nezastavitelný průzkumník, který vyleze, kam se dá. Nenechávejte děti v místnosti, kde jsou otevřená okna bez dozoru. Jsou velice vynalézavé, a pokud mají dost síly na to, aby si k oknu přitáhly židli, je dost velká pravděpodobnost, že je to napadne.

Dalším místem, kde by dítě nemělo zůstat bez dozoru, je koupelna. Ve vaně nebo sprchovém koutu je dobré mít neklouzavý povrch, abyste zabránili pádu. Ale také sprchové baterie jsou důvodem, proč neodcházet. Pokud dítě otočí páčku na horkou vodu, než stačí utéct před horkým proudem, je vymalováno. Pro toto je dobré používat termostatické baterie, kde je možné nastavit maximální teplotu vody.

Jedna moje kamarádka nechávala své dvě děti od malička v koupelně samotné. Dodnes nechápu, jak to přežily ve zdraví. Já, když jsem se jen na chvíli otočila, už mi dítě šplhalo na vanu a hádejte co? No letělo dolů, protože uklouzlo. Naštěstí to taky přežilo.

K tomu, aby se Vám dítě utopilo ve vaně, Vám stačí pár sekund a pár centimetrů vody, které dokážou změnit celý život.

Další kapitolou u těchto malých badatelů jsou chemikálie. Dneska má každý prášek na praní, každá aviváž nebo saponát na mytí nádobí láhev zdobenou kytičkami, ovocem a obrázky s medvídkem, aby bylo jasně vidět, že to voní na kilometr daleko a prádlo bude hebký jako dětská prdelka. Dítě si takovou flašku lehce splete s lahví od sirupu. Není se čemu divit. Proto je dobré mít tyto věci hodně vysoko, nebo zavřené v nějaké skříni, kterou neotevře. Nikdy nepřelévejte chemikálie do lahví od pití. 

Léky, mastičky a podobné věci také dobře uschovejte. A když dítěti podáváte léky, sirupy na kašel nebo na teplotu, nelžete jim, že jsou to bonbonky nebo šťáva. Omylem pak takovou „šťávu“ zapomenete na stolku v obýváku a dítě se Vám předávkuje paralenem. Předávkování paralenem může vézt až k selhání jater. A kdyby se náhodou dědovi vysypaly „bonbony“ na tlak, to by taky nemuselo dopadnout moc dobře.

I pokojové rostliny mohou být nebezpečné. Víte, které kytky jsou jedovaté a které ne? Já teda nevím, protože nejsem moc dobrá zahradnice. Mně by chcípnul i kaktus. Pokud máte doma pokojové rostliny, které jsou v dosahu vašich dětí, určitě si zjistěte, zda jsou nebezpečné a jak moc. Nedávno jsme byli na návštěvě a můj syn se tam málem jedné takové kytky napásl 😀 asi si hrál na koníka nebo co. Stačí opravdu chvilka. Otočíte hlavu a je to.

Pravděpodobnost, že malé děti budou padat, je veliká. Je to přirozené.

Žádný učený z nebe nespadl a i my jsme se kdysi učili chodit. Jsou ale pády, kterým se dá zabránit. Například pády ze schodů, kterým můžete aspoň z části předejít díky zábranám. Ty by měly být umístěny nahoře i dole. Dále zábrany na postel. A patrovou postel odložte, až když je na ni dítě připravené. To může být dost individuální. Třeba náměsíčné dítě nemusí být připraveno nikdy 😀