V prvním článku o prevenci jsme se zaměřili na to, jak můžete přizpůsobit dětem svoji domácnost a na co si dát doma pozor. V této druhé části článku se zaměříme na to, na co si dát pozor mimo bezpečí Vašeho domova, protože…
Přizpůsobeným interiérem sranda nekončí.
Dalším místem, kde se Vaše dítě bude pohybovat, je zahrada, pokud nějakou máte, a tam číhá další nebezpečí. Například v podobě bazénů. Malé dítě by nemělo NIKDY zůstat v blízkosti bazénu bez dozoru ani na moment. Jak už jsem zmínila v prvním článku, utopit se může v pár centimetrech vody.
Další nebezpečí, které na zahradě v létě číhá, je zahradní hadice. V horkých letních dnech voda, která zůstane v hadici, může být doslova katastrofou, pokud si ji dítě na sebe pustí.
Pozor, kde dítě chodí bosé. V horku se některé povrchy snadno a hodně zahřívají, a co snese Vaše bosá noha, nemusí snést bosá nožka Vašeho batolete. Jejich kůže je daleko tenčí a náchylnější. Stoupnutí na rozpálený povrch sluncem může způsobit ošklivé popáleniny plosek nohou.
A co například doprava…
V dnešní době jezdíme všude autem. I tam je třeba dbát na bezpečnost Vašich dětí, ale samozřejmě i Vaši. Dítě by v autě mělo sedět vždy v autosedačce. Je jedno, jak daleko jedete. Nehoda se může stát i u Vás před domem. Dítě by mělo mít vždy autosedačku odpovídající jeho věku a váze a v té by mělo být řádně připoutané.
Někdy je dost těžké dítě v autosedačce udržet. O tom bych Vám mohla sama vyprávět. S manželem od narození naší dcery bydlíme v zahraničí a jezdíme dlouhé trasy v autě. O těžkostech a náročnosti cestování s dětmi vím své. Ale to je jiný příběh…
Až se dítě naučí chodit, začne běhat a bude chtít jezdit na odrážedle, na kole, na koloběžce, nebo na bruslích, mělo by od samého začátku nosit helmu. Nejde jen o jeho bezpečnost jako takovou, ale i o správný návyk, který si osvojí do budoucna. Jasně teď si možná říkáte, že za nás helmy nebyly a taky jsme přežili. Osobně bych to neriskovala.
Vzhledem ke zmíněnému provozu a správných návycích by se děti od útlého věku měly učit, jak se na silnicích chovat. A my bychom jim měli jít příkladem. Takže takové to honem jdeme, nic nejede, to je bohužel špatně. Vím, v dnešní uspěchané době je to dost těžké, ale přeci jen je to důležité. Před silnicí se pokaždé zastavit, rozhlédnout, počkat, až to udělá i dítě, a až potom společně svižně přejít. Naučit dítě, jaká vzdálenost je bezpečná a jaké ne. A ne že, dělej, to stihneme a šup je z nás placka.
Dítě se od nás má učit a cítit se s námi v bezpečí. Pokud jednou spěcháme a křičíme šup, šup a podruhé na něj křičíme, že se nerozhlédlo, jak moc zmateně se asi cítí? (Nebojte, i mně se to stává). Důležité je si to uvědomit a dítěti to také vysvětlit.
Tímto článkem nechci říct, abyste své děti opatrovali ve skleněné bublině jako porcelánové panenky. Ale abyste jim vytvořili vhodné prostředí, ve kterém se budou moci zdravě rozvíjet přiměřeně svému věku, a získávat tak psychomotorické schopnosti a dovednosti, které povedou k jejich zdravému vývoji.
V oblasti prevence bych také ráda zmínila oblast prevence zneužívání dětí, šikany a násilí.
Buďte ohleduplní a všímaví, jak ke svým, tak i k ostatním dětem ve Vašem okolí. Týrání dětí nemusí být vždy fyzického charakteru. Stejně traumatizující může být i týrání psychické, se kterým se děti často setkávají. Týrané děti se většinou samy nesvěří. Dokonce většinou mají pocit, že si za to, co se jim děje, mohou samy.
Jak může vypadat týrané dítě?
Fyzicky týrané dítě může mít na těle známky bití. Modřiny, odřeniny, popáleniny atd. Takové děti bývají často úzkostné, nepřiměřeně vyděšené, ulekané. Stydí se kdekoliv vysvléct, vymlouvají se na různé úrazy.
Děti, kterým je ubližováno, mají často sklony k nepřiměřené agresivitě a mají sebepoškozující sklony. Mohou být také nápadně tiché, vyhýbavé, uzavřené. Bojí se chodit domů. Ne vždy musí být týrané dítě na první pohled zanedbané.
Děti, které jsou týrány psychicky, mohou nabít pocitu, že je nikdo nemá rád. Nedokáží přiměřeně reagovat na vlastní chyby, vyhýbají se kolektivu. Jsou osamělé.
Pokud máte podezření na týrání dítěte, je Vaší povinností toto oznámit. Můžete se jej nejprve zeptat, pokud je to možné, zda mu někdo neubližuje a jestli potřebuje pomoct. Oznámit podezření z týrání můžete na policii, nebo kontaktovat orgán péče o dítě. Pokud se týrané dítě bojí a nechce se vrátit domů, můžete mu pomoci vyhledat zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. V tomto zařízení může dítě zůstat až do rozhodnutí soudu, a to i v případě nesouhlasu rodičů (např. Klokánek FOD – viz www.fod.cz)
Doufám, že Vám tato opatření pomohou Vaše děti udržet v co možná největším bezpečí. Nemohu Vám zaručit, že zabrání každému úrazu, to určitě ne. Osud člověk neoblafne, ale každý z nás může udělat něco pro své svědomí a pro to, aby se nebezpečí co nejvíce vyhýbal.
Co dělat v případě, že k nějakému úrazu skutečně dojde, se můžete dozvědět v mém e-booku Být připraven – první pomoc zaměřená na děti, kde najdete komplexní informace o první pomoci.
Jsem maminka dvou dětí původní profesí zdravotnický záchranář. Na rodičovské dovolené musím u malých či velkých karambolů svých dětí zasahovat téměř každý den. Sdílením znalostí o první pomoci zaměřené na děti pomáhám maminkám a dalším lidem, aby i oni byli na tyto situace připraveni.
Jsem autorkou ebooku Být připraven – první pomoc zaměřená na děti
Více o mě si můžete přečíst na stránce můj příběh